Jak to začalo?
No jak? Vyrůstala jsem u babičky na venkově. Rodiče stavěli domek v Plzni a tak jsme s bráchou byli u babičky. Nádhera!Babka měla hospodářství, snad vše od krav po slepice! A tak jsme poznali přírodu se vším všudy!! Rozmnožování i život. Babka tvrdila, že vše je tvor boží a proto se nesmělo nic zabít, jen pro potravu. V 8 letech jsem viděla porod telete i dalších zvířat. A bylo to normální!!!! Dodnes děkuji babičce, že mě to tehdy ukázala!!!! Byla to zlatá ženská, nedělala s tím nějaký tajnosti. Prostě a jasně: příroda!!!!
Jiskra
Vždy jsme měli doma psy. Bydleli jsme v rodinném domku, tak to šlo. měli jsme jezevčíka. Ale ten, chudák, neodolal vábeví přírody a chodil za slečnou přes hlavní silnici a někdo jej zajel Snad si předtím, chudák, aspoň užil. Tak hned druhý den jsem přes kamaráda ze základky (bylo mě 13 let) sehnala štěne vlčáka. Fenku, která dostala jméno Jiskra. S tou jsem začala zanedlouho chodit cvičit do Svazarmu. Stala se z ní krásná psí slerčna, která na mě nedala dopustit. Zvládla zkoušky ZM a pak jsme šly na další. Když dělala obranu, musel jí figurant strčit rukáv do tlamy, jnak kousla na nekrytý místa! Na zkouškách figuranta dělal voják. Na mé upozornění reagoval: "ty mě budeš poučovat?" No an bylo to!! Šel proti ní, střílel jak o závod, dal rukáv nahoru, když se ona připravila ke skoku! Chyba!!! Kam se mu zarafla asi tady všichni pochopí! Sanitka, špitál!!! No ale ta jeho ozdoba neuznala žádnou újmu, jen zmodrala a otekla. Jiskru jsem měla asi 5 let, pak jsme se museli stěhovat do paneláku. Tak jsem jí měla v boxu na cvičáku. Tam byla zavřená, tak si jí vzala kamarádka, která měla zahradu. Měla ještě několikrát štěňata, já za ní jezdila až do její smrti. Umřela v 11 letech a byla, doufám, šťastná, celý svůj psí život.
Takže pokračování, ne?
No život šel dál. Láska ke zvířatům a přírodě však ve mmně zůstala. Proto jsem hodně jezdila na vandry. Jet vlakem tak nějak, kam stačily peníze, procourat se přírodou, vyspat pod širákem. Rána byla nejkrášnější! Když viděl člověk v lese pavučinu, obalenou kapičkami rosy.... Veverku, jak si shání nějakou šišku. No večery byly také pochopitelně nejkrásnější! někde v útulné hospůdce nám strýci za pár písniček na kytaru (uměla jsem asi 4 akodry!) zaplatili pivínko. Jednou jsem ale trošku narazila! Šlápla jsem na zmiji!! A už byl kousanec na nártě!!! Co těď? Kamarádi si věděli rady! Prostě mě típli vajgla o kousanec!!! Ani mě to neoteklo!!! Jen jsem chodila s parádním puchýřem celý víkend! Jednou zase jsem se chtěla v mlází to..... A najdenou, přede mnou, asi tak 20 m, žíhaný čunící s parádní mámou!! Ještěže šel vítr ode mně!!! Přesto z to.... nebylo nic!!!! Já couvala mlázím tak rychle, že se to.... úplně vytratilo!!!! Jiskru jsem pochopitelně někdy vzala ssebou, jinak to ani nešlo. Vše trpělivě snášela!!! Mohla i do hospody a vydržela náš koncert! Dokonce měla ráda i pivínko!! Ale jen tak olíznout půlitr! Někdo nám musel ukázat cestu na místo, kde jsme měli spacáky, celty a svou výstroj, ne? Ono se tenkrát ještě snad ani nekradlo!!! Nádherný časy!!!!!
Rozmnožování králíků
No, abych se nenudila, musela jsem doma také pomáhat. Jednou mně táta řekl, abych vzala angoračku a odnesla jí k sousedovi, že má parádního samce! Vzala jsem chlupatýho králíka a šla. Soused mě zavedl ke svojí králíkárně, ukázal toho fešáka a šel. Já tam angoračku dala a šla se věnovat trhání třešní!!! Za hodinku jsem jí odchytla a šla domů. Po nějaké době mě táta poslal znova, že se hopskok nepovedl. Vzala jsem zase to zvíře a šla znova. Jako poprvé!!! Jen jsem trhala jahody. No a znova! Po hodině domů. Za nějaký čas táta vytáhl králíka ven a že mu jednu lupne a bude oběd!! Pochopitelně jsem se králíčka zastávala! On: "Nemůže, mrcha, zabřeznout, tak jí sežerem!" Já: Jak zabřeznout?" "No vždyť jsi tam s ní byla 2x a nic!" Já čuměla!!! "Tatí, já tam byla s tou bílou!" Táta se rozřehtal! " Co? To je její bráška, víš?" No a tak jsem neudělala z angoráka mámu, ale nebyl ani na pekáči! Odnesla jsem tam tu pravou a byly nádherný malinkatý králíčci!!!
Co víme o kohoutech?
Ještě před svatbou jsme trávila týden s budoucí švagrovou u rodičů jejího muže, kteří odjeli na dovolenou. Jak jinak než na vsi. Bylo léto, krásně a my si dávaly cigárko a kafíčko u stolku pod kaštanem. A pozorovaly život. Obě nás zaujal na nedalekém smětišti krásný kohout, který obtěžoval slípky! Honil a jak dohnal, hup! Když takhle obsloužil asi pátou slepičku, prohlásíla švagrová: "Hele, kde to ten kohout má?" Chvilku jsme dumaly a pak šly blíž. Kohout už byl unaven hrátkami, přece jen slepic bylo dost. Tak jsme jej odchytily. A zůstaly jsme jak opařené!!! Kohoutovi jsme prostě ten důležitý orgán nenašly!! Ať jsme hmataly jak chtěly, od krku po ocas, nic! Vůbec nic! Večer jsme šly do místní hospůdky na pivko, no a švagrovka se zeptala nenápadně souseda! No to jsme si daly! Odpovědí byl hurónský smích!!! Když se chlapy dosyta vyřehtali, tak nám jeden sdělil, že to má kohout vysouvací, tzv.kloaku!!! Ale kde se to zasouvá a vysouvá nám nikdo nedokázal říct. A pochopitelně z nás měli srandu! Tak jsme jim doporučily, aby šli jeden po druhém na WC a řekli nám, jestli jsou kohouti nebo mužský! No ale prý se mezi nimi nevyskytl ani jeden kohout! A pak o sobě chlapi tvrdí, jací jsou kohouti!!!!
Ne vždy byl jen smích, někdy i pláč
Když jsem se vdala, babička mě věnovala družstevní byt. Můj manžel jezdil na montáže a já byla sama!!! Tak jsem si pořídila kočičku Tlapku, belgického králíčka Majdu a korelu Anku. A jak je mým zvykem, všichni byli na volno a snášeli se!!! Anka vždy ochutnala, co mají kamarádi dobrého! Tlapka i Majda měli svý WC na balkoně a poslušně tam chodily. Jen bylo trošku chloupků po bytě! A brka z Anky. No ale co! Hlavně, když jsem přišla domů, tak bylo mohutné uvítání!!! Nevěříte, že i králíček umí skákat? Ale jednou..... Měli jsme sklep, takový kumbálek, v mezipatře. No a Tapka vyběhla za mnou. Nevím, co dělala, byl už večer. A najednou spadla do výtahové šachty! Ze 4. patra. Utíkala jsem dolů, soused něco udělal z výtahem a já Tlapku sebrala! Dýchala, ale viděla jsem, že je zle! Přeražená páteř! Měla jsem v ruce tělíčko jako kus hadru. Tenkrát ještě nebyly veterinární pohotovosti. Držela jsem Tlapku a brečela!! Její oči mě prosily o pomoc!!! Ale jak? Když pak začala už ztěžka dýchat, viděla jsem, že musím pomoct! Vzala jsem čistý kapesník, dala jí ho na hlavičku a velkým kladivem jsem jí zabila! Naráz, jednou ranou! Možná někdo řekne, že to bylo sadistický, ale Tlapka měla hrozný bolesti! Zabalila jsem jí do čistýho povlaku z polštáře, vzala do postele a celou noc jsem brečela a brečela!!! Druhý den jsem vykopala pod strání za barákem jámu, dala Tlapku do krabice i s tím polštářem a pochovala! Ještě dnes, když tam náhodou zavítám, jdu se na to místo podívat. A nikdo by nevěřil, co bylo asi tak 2 dny po její smrti. Anka nelítala a nezobala a Majda byla zalezlá v pelíšku a chodila jen pít!!! Jo, zvířátka maj taky dušičku a nádhernou.
Ale život jde dál, ne?
No a pak se nám narodila dcera!!!! Majda spala u postýlky!!!! První, co asi holka viděla a vnímala, jsem nebyla já, ale Majda a Anka!!!! Místo tlapky jsem si pořídila perskýho kocourka Felixe! jenže ouha!!! On byl osobnost a já blbec! Sice poslušně chodil do pilin na balkon, ale 1x měsíčně si musel označkovat kuchyň! A zrovna ta, kde se spojovalo lino!!! Tak jsem ho jednou čapla, vymáchala čeníšek v tý moči a chtěla mu dát výchovnou!!! Jenže, cenil zuby a já narazila rukou na špičák! Do večera ruka po zápěstí oteklá a rudá!!! Prý otrava!!!! Nojo, co dělat? Mimino v úpostýlce a já někde po doktorech? Tak jsem ruku stčila pod horkou vodu a hnis musel ven!!! Ráno už bylo moudřejší!!! No a jak to dopadlo? Felix nečural na lino a já ho nemlátila přes tlamičku!! Jenže ouha!!! Sousedka měla křečky!!! Já si vzala jednoho!!! Ďábel!!!! Ne, aby honil Felix Myš, myš honila Felixe!!!! A to tak dlouho, než mu prokousla tlapku!!!! Pak jsem jí marně hledala týden. Víte, kde se , malá mrška schovávala? V kuchyňský lince, za šuplíkem s příborama! Ale i z těchle dvou nepřátel se nakonec satli kamarádi! Krtina spala u Felixe v pelíšku no a Felix u mě v posteli!!!!Nevadilo, krásně hřál a nádherně se tulil!!!! Nojo halt kocour!!!! Dokonce, když dcerka v postýlce zabroukala, přišel a mňoukal!!! Tak jsme žili, já, Majda, Anka a krtková Minda!!! Jen ten mužskej, kterej se tam připletl jednou za 14 dní, nám neseděl!!! Moje holky ho nemohly ani cítit. Poznala jsem proč!!! samá faleš a předstírání!!!! Jenže začal marodit s gangrenou, amputace prstu na noze. Může člověk takovýho druha opustit? Tak uplynulo dalších 5 let. Byl samá ženský, z montáží a i jinak, rodina šla mimo. Nakonec jsme žili tak, že on měl jeden pokoj a já druhý! U něj se ty dámský návštěvy střídaly!!! No, holt život tropí hlouposti!!!! Ale ani jedna z holek k němu nešla!!!! Tak i ty zvířata asi poznala charakter.
Ještě trošku minulosti
V roce 1967 jsem tu měla na návštěvě dvě Rusky, se kterými jsem si psala. Můj mistr nám zapůjčil chatu na Hracholuské přehradě. Já vzala nejlepší kamarádku Marušku a dva kamarády. No a kde jsme asi skončili první večer? V Černovicích v hospodě! Znala jsem tento kraj z vandrů! Jenže Rusky nevydržely nápor gambáčů a za hodinku, že chtějí domů! Když se to rozjelo! Zpívaná, haromonika, kytary!!!! Klucí se obětovali a že s níma půjdou na chatu! No, kdoví, možná...... My s Maruškou zůstaly. Někdy po půlnoci jsme se vydaly na cestu také. Byly to asi 3 kiláky. Asi tak v polovině jsme dostaly chuť na cigárko, zasedly do trávy, záda opřely o nějaký klacek. Vlahá, krásná červencová noc a gambáč udělaly svoje. Probudila mě ranní rosa a sluníčko, co vstávalo z pelíšku. A hle! Tak 5 m přede mnou zjevení!!! Strčím do Maruš a říkám: "Máňo, vidím krávu!" A ona: "Tak se na mě nekoukej" A klidně spala dál! "Máňo, ta kráva nemá vemeno!" "No a co, je to jalovice, ne?" "Máňo, má jen jeden cucek a skoro na zem!" To už se Máňa probrala! To montrum najednou zafunělo, hráblo kopýtkem a zle na nás čumělo! Jak my jsme se dostaly přes ty kůly ohrady, nevím!!!! Ale býk byl džentlmen, nechal nás a teprve, když jsme se propasírovaly ohradou, se rozběhl a nabral ty kůly! Jak to dopadlo, nevím. My asi tenkrát udělaly světový rekord v běhu!!! No když nás ani on nedohnal!!!!! A na chatě? Vše v pohodě, obsazený jen dvě postele čtyřma lidičkama!!! Ale naše noc byla určitě lepší!!!!!
O zvířatech trochu jinak
No jela jsem se synem tramvají tady v Plzni. Na sedačce takovýto vyholený s kohoutem!!! O kus dál seděl druhý vyholený s kohoutem! A přes celou tramvaj: "Vole, vole" Nic jiného asi nebylo ve slovníku. Tak jsem chvilku stála, já, stará baba, a pak říkám tomu prvnímu: " Hele, vole, co kdybys, vole, pustil, vole, babu sednout, vole?" Kohouťák se našprajcoval, mrknul na mě a pak řekl: " Prosím, paní!" A pustil!!! Já řekla: "Dík vole, prima, vole!!" Na nejbližší zastávce syn i kohouťáci vystoupili a já se vezla až na konečnou v sedě! Od té doby můj syn nerad jezdí se mnou v MHD!
Není pták jako pták
Kdysi v mládí jsem jela na velký vandr do tehdy ještě nezplundrované krajiny okolo Hnačovského rybníka u Klatov. Postavili jsme stany, no stany!!!! Tehdy to nebylo 3+1 s předsíní. Já měla jeden a klucí 2, protože kluků bylo 6! S ranní rosou jsem vyběhla ven, a před stanem pták!!! Velký, černobílý!!!! Dala jsem tedy snídani-zbytek suchého salámu a chleba. Nabídla jsem napřed salám!!! Udělala jsem chybu! Straka, (to byl ten pták) salám slupla a zvědavě po mě pokukovala. Tak jsem jí hodila chléb! Nikdo neuvěří, jak se i straka může zatvářit! Zakejhala a odletěla!!!! My jsme prožili krásný den koupáním, vařením přivezených konzerv k obědu- vše v jednom!!! A večer? Plichtice, hospůdka, kytary a báječno!!! Ráno? Zase straka! Už jsem ji i pojmenovala: Somrák! Jenže salám došel!!!! Kotlík byl vymetý, ešusy taky. Tak vzala i ten chléb! Pak jsme vyrazili na Kašperk. Večer při návratu jsme zjistili, že nám dělal někdo inventuru ve stanech. Tehdy se ještě stany mohly nechat volně, nekradlo se tolik. Proto jsme se divili!!! A ráno Somrák zase!!!! Ale to už mě vlezla do stanu!!! I když jsem ještě byla ve spacáku!!! A řvala na mě, asi kde má snídani! Chleba došel, bylo nutno ject na nákup. Nabídla jsem jí lečo v konzervě. No, ala si říct!!!! Ale kluci nechápali, kam se podělo lečo! Ale jeli, miláčkové, do Klatov nakoupit. Jen se divili, proč chci tolik chleba! Jak jsem se tak povalovala u vody a užívala ticha, vidím, že Somrák leze do stanů!!! Tak jsem pozorovala! A najednou: vynesla ponožku tady, vynesla šátek tam, no prostě uklízela!!!! Když vynesla v zobáku i bagr (lžíce), to už bylo moc!!! Na můj křik reagovala tak, že kousek odlétla, skřehotala, no prostě smála se mě do obličeje! Jasně, jak se kluci vrátili, dostala svůj díl!!!! Zbytky od oběda, zase všehochuť, ale asi si zvykla! Při večerním návratu z Plichtic, jsem jí našla uvelebenou u mě ve stanu, kde spokojeně chrupala až do rána!!! No stala se taky asi trampem!!! Když jsme za týden odjížděli, už se nechala i pohladit. A jak jsme se balili, koukala moc smutně a myslím, kdyby ptáci uměli brečet, že by řvala jak na lesy. Na zastávku autobusu nás doprovázela. I pak, když jsme nasedli, ještě chvilku letěla s autobusem, pak zamávala křídly a byla pryč.
Doufám, že se dožila úctyhodného věku, Somranda jedna!!!!!
Doufám, že se dožila úctyhodného věku, Somranda jedna!!!!!
Ježice
Když se mě narodilo první dítě, dcerka, měla jsem za chvíli dost rad od mé matky i tchyně! Nedalo se vydržet a ty baby si odporovaly! Tak jsem hoku sbalilakdyž jí bylo 6 týdnů a odjela na nedostavěnou chatu. Chata stála u lesa za vsí, kídek! Co na tom, že nebylo nahozeno a střeše jen thérák? Kojiola jsem, takže mimčo bylo v pohodě. Dopoledne jsem se sebrala, snesla po úzké strmé cestě napřed kočárek a pak mimčo. A vyrazila jsem nakoupit do vsi nebo někam na procházku. Můj tehdejší manžel jezdil na montáže a tak se skoro nevyskytoval. No paráda! Ale asi druhý večer! Najednou v lesním tichu kroky kolem chaty! Ztuhla jsem! Pak jsem srdnatě vzala paličku na maso a baterlu a vyšla ven. Nikde nikdo! Ale druhý večer to samé! Dupot, funění! Zase jsem se ozbrojila a vyšla. A co vidím? Jeřici se 2 malými ježaty!!! Varovně napžímila bodliny a ježátka se hned hrnuly k ní! Dala jsem jim mléko a kus salámu. No baštili! Pokud si někdo myslí, že ježek papá jablka, mýlí se! je to masožravec! Ježice Rajda si chodila každý večer pro svůj díl. Jen když přijel manžel na víkend, se neukázala! Jen co v neděli odjel, šup! a byla tam! Po několka týdnech jsem začala mimčo dokrmovat Evikem! Jé!!! Jak chutnalo ježatům. No, týdny pádily, dcerunka potěšeně rostla a ježata také.Jen v létě, byly chudinky! Přijela na týden máma, na týden tchyně, na 14 dní manžel! Musela jsem nosit misku do lesa. Doufám, že jí sblajzli moji ježurkové vždy. Sotva návštěvy pominuly a já si oddechla, přišla Rajda i s dětma! Už to byli pořádní klackové!!! A co víc, přivedla si kámošku se třemi ježury!!! No vydrželi jsme pospolu do října, kdy jsem odjížděla. Rozloučila jsem se s nyní už se šesti ježky a doporučila jim se zahrabat a přečkat zimu v teple a spánku. Takže, i když jsem byla široko daleko sama, přece jen jsem sama nebyla! Děti nám rostli a nám bylo krásně při kecání a funění.
Pes Argo
Tak dnes zase nic veselého, ale takový je už život. V roce 2003 jswm se odstěhovala na vesnici, jak jsem už psala. Malinká vesnička v bývalém pohraničí, takže potomci všech národů, který přišli rabovat po válce. Ve vesnici žilo 10 rodin, věčně rozhádaných. Jak jsme zřídili obchod a hospodu, zírala jsem, jak ti nezaměstnaní chudáci maj na chlast. No maj, ještě teď tam mám nezaplacený dluhy! V jednom domku žil nějaký Tonda s družkou Miluškou. Měli dobrmana Arga. Argo vážil asi 30 kg, říkalo se mu žebřiňák, protože měl všechny žebra vidět. A byl hrozně zlý! Hned kousal. Měl, chudák, ohražený box cca 2x2 metry. K jídlu? Když dostal krajíc suchého chleba, měl hody! Jinak ho Tonda mlátil opravdu jak psa. Holí, řetězem, železnou tyčí!!! Jak jsem to zjistila, aspoň jsem Argovi nosila zbytky nebo jsem uvařila kolínka a tak. Argo si na mě zvykl a byla jsem jedna z mála, po které nevystartoval, když utekl z boxu, aby si našel něco k snědku. Jednou však jsem narazila! Šla jsem okolo a Tonda mě volal, abych šla dál. Že prý nakládal houbové karbanátky. No přinesl skleničku a postavil ji přede mě na stůl. Ani jsem po ní nesahla a Argo, protože byl zrovna v místnosti, po mě vystartoval a prokousl mě předloktí. Viděl chudák jídlo!Tonda chystal zase pohrabáč, tak jsem mu řekla, že mě zachytil jen bundu. Cítila jsem, jak mě krev stýká po ruce. Raděj jsem odešla bez těch karbanátků. Druhý den jsem koupila v Teplé žebra a uvařila je Argovi. Ruka bolela jak čert!Netrvalo dlouho a Miluška, která lítala pořád někde, přišla domů a Tonda byl mrtvý u stolu a u něj Argo. Mrtvice! Tondu odvezla pohřebka. Ráno druhý den přišla Miluška, že musí nechat Arga utratit, že jí chtěl znásilnit! Nic platný moje řeči, že ten pes byl u smrti páníčka, proto večer přišel za ní!! Ne!! Ta bestie trvala na svém. Zavolala veterináře. A ten napřed Argovi vstřelil uklidňující šipku a pak mu šel píchnout injekci. Držela jsem Argouška, dokud nevydechl naposled! Ještě mi stačil olíznout ruku!!!! Řekla jsem Milušce, že vykopeme hrobeček. Jenže než jsem opět přišla, byl Argo už pryč! Prý ho její syn byl odhodit v lese, tam se o něj prý postarají! Zrůdy, přála bych jim, aby je taky někdo odhodil v lese, ale aby tam chcípali tou pomalou nejhorší smrtí. Takoví jsme my - homo sapiens!
Pavoučci a pavouci
Teď běžel film v telce Pavouci, tak jsem si vzpoměla! Od dětství jsem měla fobii na pavouky. To využíval hlavně můj mladší brácha, který, když měl ode mě dostat přes hubu, vytáhl pavouka! No, lidi já snad šílela i přitom, když mě v lese přejelo vlákýnko mezi stromy přes obličej! Jednou jsem šla na chatě na kadibudku, něco mě zašimralo na řitince a já, s těma staženýma gatěma, lítala půl hodiny po lese a řvala! Pak se zase stalo, že jsme s bývalákem přijeli na chalupu a on vždy musel před mým vstupem vyčistit chalupu od pavoučků! U nás se nezabíjeli, takže hezky odchyt do skleničky! Dokonce jednou musel rozebrat i postele, protože mu pavouk za ně spadl! Dokonce jsem kvůli tomu navštívila i známého pychiatra! Ten poradil odchyt do sklenice, první týden se jen dívat, druhý týden hladit sklenici zvenku. Třetí týden jen tak na vrch vsrtčit prstík! Tak jsem mu řekla, že ten čtvrtý týden tam mám mrtvolku z hladu!Když jsem se nastěhovala k přítelovi do baráčku na vesnici, to bylo něco!!! Jenže přítel Martin měl tu fobii také, ale on je zašlapával nebo rozmázl po zdi! Tak jsme se jednou vsadili o litr Ferneta, kdo pavouka vezme první do ruky! Bohužel, Martin se krátce na to zabil. Pracovala jsem v lesní školce a jednou tak koukám, přede mnou pavouček, maličký, zelený. Mrkla jsem na nebe a říkám: "Ferneta už nedostanu, Martínku, ale koukej! Na tvou památku, ju?" A zeleňáčka jsem vzala do ruky! Nic mě neudělal!!! No a pak jsem našla většího, a on byl také hodný! Martin mě asi na nebeské hůře držel palce! A od té doby? Pavoučci nic!!! Jen mě štve, že už neexistuje tvoreček, ze kterého bych měla strach! Ale nevadí!!!! Díky, Martine!
I kuny jsou krásné
Tak jsem takhle zase jednou zdrhla mimo civilizaci na chaloupku. Večer jsem si šla dát s klukama do hodpůdky mariášek. Když jsem asi tak o půlnoci přišla domů, ulehla a co to? Na půdě nějaký šramot! No přičetla jsem tyhle halucinace dvěma gambáčům a dvěma velkým rumům. Však jsem taky vyhrála asi padesátku, ne? Jenže druhý večer nebyl rum ani gambáč a šramot znova! Ráno jsem na půdu vylezla a nic! V něděli jsem odjela domů. No a další víkend jsem našla u zdi napůl roztrhaného králíčka a zbytky peří! To už jsem se naštvala! Vtom volala sousedka, že máme na půdě kunu! Tak jsem vyrazila! Byla tam, mrška malá, mezi podlahou půdy a stropem, byl tam takový prostor. Koukala na mě a měla moc krásný očička! Pak vzala kramle! Ono to veliké není, asi jako veverka, možná i menší. A ráno u zdi další zbytky hodů! Ta mrška se dokázala vyšplhat po zdi, po hrubé omítce do místa, kde byl otvor mezi zdí a trámem! Přijel bývalák a jediný co uměl, bylo "Dáme tam sklopec!" Tak příští týden to zařízení přivezl. No hrůza! Drátěná klec!!!! Šel ji nainstalovat na půdu a tam jsme zjistili, že ta drajda si pořídila mladý! Při představě, jak je ona zavřená v tý kleci a její děti řvou hlady a ona to vidí, jsem sklopec rázně zamítla a vyhodila ho! I s bývalákem. Sousedí ať řvou, jak chtějí! No s podzimem vyvedla holka svý dětičky ven. Kam? Nevím, ale další rok se už neobjevila a se sousedy nastal mír. Doufám, že vše pochopila a za poděkování zajistila hostování jinde! Snad jí někdo nechytil do sklopce! A žije a plení vesele dál i s pravnoučaty!
Rybičky
Kdysi dávno, hodně tomu let, si můj první manžel pořídil rybičky! Ano, bylo to krásné, osvětlené, barevný čudly se vesele proháněly. Dokázalo to i uklidnit. Takže z jednoho akvárka se během času staly dvě, pak tři no a tak dál! Byli jsme samá knížka o rybičkách! Nojo, jenže já jednou chtěla být aktivní a řekla jsem si, že mu udělám radost a jedno akvárko po druhém vyčistím! Tak jsem rybky vylovila a přendala je do druhého k ostatním. No voda se snad začala vařit!! Já dala nějaký ty žravý k neonkám a skalárům!!! Rybičky se snad učily skákat! Tak jsem to chtěla nějak napravit! A jak jsem se s nima honila i po podlaze, najednou jsem o to akvárko zavadila a bylo na zemi vše! Žravý, zbytek zmatených neonek, ale hlavně, asi 100 litrů vody! A čtyři skla, který se sice nerozbily, ale rozpadlo se to! A mezi tím ty vodní rostlinky! Seděla jsem a jen zírala! Za chvilku soused, že jim kape ze stropu! Posbírala jsem, co se ještě hýbalo, dala to láhve od okurek a vzala kýbl a hadr, no. Tahle sranda mě už tehdy stála balík!!! I když pojišťovna proplatila! A soused si nechal vymalovat snad i hajzlík!!!! Náš tébich šel na chatu a tam schnul tak dlouho, až zplesnivěl! A tak jsem nikdy už nebyla aktivní!!!!!! I když rybičky jsme měli do celkem nedávné doby!!!!! Pak že němá tvář!!! Němá jsem byla já a to asi týden! A můj bývalý? Ten byl němý asi ještě měsíc!
Brita
Když jsem se v r.2003 nastěhovala k příteli na vesničku u Teplé, měl jen kocourka Zrzka, staříka 12 let! Já toužila po pejsanovi. Tak jsme našli na netu chovnou stanici Lví radost. Krásné leonbergery, štěňátko bylo k dispozici. Když jsem viděla toho dvouměsíčního medvídka, byl můj! Co byly peníze? Britušku jsme si tedy odvezli domů. No co to bylo!!!! Hned si pochopitelně rezervovala postel! Zrzek se sice mračil, ale prsknul, mávl tlapkou a byl zase pán. Brita jej respektovala! Aby jí nebylo smutno, vzala jsem z útulku takový nádherný zviřátko! No to byly nervy! Malá Šmudla se protáhla všude i mezi plaňkama v plotě, Brita nemohla, tak si prostě plaňky vytrhala! Obě dvě krásně žily i se Zrzkem. Pokud jsem nandala papání, obě napřed pustily Zrzka a pak se podělily! Když přítel umřel, musela jsem domek opustit. Nikdo neví, jak jsou zvířata citlivá na smrt někoho z rodiny! Zrzek seděl týden na okně, nežral, nepil! Čubiny zase ležely u vrat a čekaly páníčka! Tak jsem se přestěhovala do jiného domku. Brita i Šmudla si zvykly, jen Zrzek utíkal pořád domů. No a pak jsem musela do Plzně! Vzala jsem čubinky a jela! Šmudlinu si vzala kolegyně z práce, má se nádherně! Britu jsem měla v bytě 1+1!!! Co ta uměla!!! Než jsem přišla z práce, tak se nudila! Chtěla koukat i z okna, takže za své vzaly i nové žaluzie. A koš na odpadky? ten byl pokaždé přeinventurován!!! Viděla jsem, že takovému psu nestačí odpolední procházka v parku. Mám hodnou neteř a neteřáka. Mají domek u Plzně, tak si Britu vzali! I když mají vlčáka Bojara, taky kmeta! Bojar omládl, ale prostor ovládla baronka! Mají i kočku Báru. ta letos měla koťátka a Brita je adoptovala, nanosila si je do boudy a Báru pouštěla jen kojit! a když pršelo, nanosila koťata do kuchyně! Dodnes je má v boudě!!! Je to krásný zvířátko, myslím, že by se lidi měli učit!!! O lásce k jiným tvorům, o soudržnosti, o věrnosti. To je ve zkratce příběh Brity, baronky von Dronty.
Jak to říci?
Tenhle příběh není můj, ale musím se podělit. Někde, nevím kde, žil levhart. Ale v jeho okolí žila smečka paviánů, která mu pokoj nedala. Pořád ho napadala! Levhart už byl z toho skoro nemocný. Jednou ale viděl samotného paviána, tak na něj vyrazil a zabil jej. Ale najednou zjistil, že pavián choval v ruce maličké mládě. Optarně je vzal a odnesl k sobě do pelechu. Tam se o něj asi 14 dní starostlivě staral a pečoval o něj. Pak mládě vzal a odnesl ho té tlupě paviánů. A co se asi stalo? Paviáni nechali levharta na pokoji a on je!!!! Není to hezké? Zachoval by se takhle mocný člověk? Opravdu, máme se hodně co učit od těch "podřadných" tvorečků. Krásný další rok a buďme na sebe jako ta zvířata, ano?
Vybrané menu
Při vzpomínání u své švagrové jsme jen tak povídaly, co nám život dal a vzal. Vzpoměly jsme také na to, jak jsme společně jezdili na chatu, má dcerka byla stará jako jejich (tedy má neteř). Aby měly holky taky něco z z těchto pobytů, vymysleli jsme strašidýlko Kalimera. Kalimero jim psal dopisy, Pořvával v lese (když se tam brácha vyškrábal), dával jim úkoly! Holky byly celý divoký! Nemohly dospat rána, co jim Kalimero zase uloží! Dokonce i byly hodné, když si to Kalimero přál! Jenže! Kalimero byl neviditelný! Tak mu pořád do lesa volaly, aby se ukázal!!! Napsal jim, že ho uvidí, jen když budou neviditelné i ony. No a napsal recept na nápoj neviditelnosti! Pár žížal, pavučiny, mravenci, jakýkoliv brouk, máslo, a jahody z lesa. Jednou tak pijeme odpolední kávu a divíme se, že jsou holky hodné. No, pak nás obešla hrůza! Holky měly v kastrůlku žížaly, mravence, nějaký brouky, pavučiny a ty jahody a pěkně si mazaly chleba máslem a tuhle dobrotu na to patlaly. Nevíme, kolik toho snědly, ale nic jim nebylo Snad ta havěť byla dobrá a nejedovatá. Teď jsme se tomu s chutí zasmály, ale tenkrát nám do smíchu nebylo! Ale co z toho plyne? Ani ta žížala, mravenec, brouček, neuškodí, když je sežrán v dobrém úmyslu, ne? Hlavně jsme pak byly asi neviditelní my!!!!
Rodinka se rozrůstá
Jak jsem již psala,všichni jsme byli zatížení na zvířítka. Takže dcera si záhy přinesla morče Pepinu. Stejně stará neteř musela mít pochopitelně hned také morče! No a jak jsme společně jezdili všichni na chatu...... No my Pepinu a neteř asi co? No Pepíka! Příroda je mocná čarodějka! Takže za chvilku malincí Pepíčci! Ještěže měly holky dost kamarádů, takže Pepíčci se mohli množit. Po čase neteř ještě přibrala křečka. No, jak jinak, u nás musel být také, ne? A zase stejné!!! Ty holky si nikdy nevybraly stejné pohlaví! Zajímavém bylo, že u nás tyhle dvě mršky běhaly volně, měly sice své pelíšky, ale měly volnost. I přes tuto volnost nám nikde nenakadily, nerozkousaly nic, no prostě vychovaná zvířátka! Pak se nám narodil syn. No a léta běžela, morčata a křečci se nějak obměňovali. Jenže jsem netušila, že nejpraštěnější z rodiny na zvířata bude právě syn! Ais ve třech letech přitáhl domů psa, ža byl uvázaný u krámu! Dalo mě dost práce vyhledat majitele, který zatím lítal jako zběsilý po loukách za paneláky! Byl to totiž ještě tehdy docela vzáný dobrman s PP. Jak tříleté děcko ukočírovalo obludu, která vážila víc, mně není jasné! No tak jsme pořídili také psa, krásné štěně vlčáčka. Dali jsme mu jméno Cezar. Kluk rostl, jen nějak divně chodil, jak úspěšně tloustl. Asi v půl roce jsme došli na veterinu, kde nás, díky morčatům, křečkům a jiný havěti už znali. Bohužel, Cezar neměl vyvinuté kloubní jamky u zadích tlapiček. Kolik my s tím nadělali! Jako s děckem jsem mu cvičila s tlapičkami, ale bohužel, náprava nebyla možná. Za strašných slziček a bolesti celé rodiny dostal injekci, aby se netrápil. Má svůj hrobeček u naší chalupy na venkově. Celá rodina jsme byli jako tělo bez duše. A najednou možnost vzít si zase vlčáka, kterého majitelé týrali! Hurááá, pesan byl náš! A jak se jemnoval? No jistě!!! Cezar!!!!! Cezar byl kost a kůže, nedůvěřivý k dospělým, ale důvěřivý k mým dvěma rošťákům. Měl ustříhané drápky u samého kořene!!! Jak mohou být lidé takové bestie? No, ale o tomto miláčkovi zase příště, ju?
